† 04. 02. 2009 | kód autora:
6npBylo mi tenkrat asi 15, začaly se mi strašně líbit dready. Nevim proč, říká se, že jsou špinavy, ale není to až tak úplně pravda, každej může ovlivnit, jestli jeho dready špinavý budou nebo ne. Ale ten krásnej účes mě nadchnul. Nechala sem si od kamardky naplíst celou hlavu, ona se v tom moc nevyznala ale jenom mi pomáhala s pletením
† 04. 02. 2009 | kód autora:
6np
Eva Braunová
Eva Braunová se narodila v mnichovské měšťanské rodině v roce 1912. Byla prostřední z trojice dcer a jako šestnáctiletá začala navštěvovat střední klášterní školu. Přísný otec držel svou rodinu na uzdě a mimo jiné velmi šetřil na kapesném pro své dcery. Eva chtěla mít svoje marky, a tak o prvních prázdninách odpověděla na inzerát mnichovského fotoateliéru.
"Když přišla poprvé do práce," vzpomínal jeho majitel Heinrich Hoffmann, "dělala dojem osmnáctileté, velmi naivní dívky. Střední postava, štíhlá, tmavší blond, kulatá tvář, modré oči. Dalo by se o ní říct, že je hezká, i když vypadala spíš jako panenka z reklamních fotografií."
Do zaměstnání chodila kolem redakce listu Völkischer Beobachter a restaurace Osteria Bavaria, kterou kromě redaktorů navštěvoval i vůdce strany Adolf Hitler. Často se tam setkával s Hoffmannem a nejednou pokračovali u něho v ateliéru. Znali se už od Hitlerova nezdařeného puče z listopadu 1923.
Odpoledne 4. října přišel Hitler k Hoffmannům a poprvé viděl nedávno přijatou praktikantku. Čtyřicetiletý muž si dívku pozorně prohlížel. Bystrý Hoffmann ihned pochopil. Zprostředkoval setkání, které bylo jakoby náhodné.
Eva nechodila na schůze, nezajímala se o strany ani programy. To vše se odehrávalo mimo obzor jejího zájmu.
Ještě tentýž měsíc pozval Hitler mladičkou dívku do divadla. Tím pozdější diktátor v jejím srdci zabodoval, neboť měla k umění vztah. Nazítří od ní dostal krátký, ale nadšený dopis. Končil slovy: "Počítám hodiny, které nás dělí od štěstí, kdy se opět uvidíme."
Štíhlá blondýnka zřejmě vyhovovala árijskému vkusu Adolfa Hitlera. Při každé další návštěvě se jí dvořil stále více. Obdivoval její dívčí krásu a nazýval Evu rusalkou. Nosíval žluté orchideje a bonboniéry. Stýkali se v bytě Hoffmannových, ale zval ji také do čajovny, kavárny, do kina. Nikdy ale nebyli na veřejnosti sami. Vždy je diskrétně doprovázel Hitlerův pobočník Brückner a Eva musela jezdit v jiném autě než Adolf. Udržování zdánlivého odstupu způsobovalo často i komické situace, ale vůdcovo nejbližší okolí taktně nic nevidělo a neslyšelo.
V roce 1931 spáchala sebevraždu Geli Raubalová z žárlivosti a zklamání, že ona nebude Hitlerova vyvolená. Hitler si uvědomil, že vztah s Braunovou by mohl negativně zasáhnout do jeho politické kariéry.
Přísně utajované kontakty se svou milenkou ještě víc omezil. Eva věděla, že ho nesmí přerušovat otázkami nebo poznámkami, když se zřídka vídávali a Hitler vedl monology. Naučila se obdivovat jeho úvahy. Z nich čerpala svoje vědomosti o jeho světovém názoru a programové orientaci nacistické strany. Sama do ní nikdy formálně nevstoupila, ale ještě před nástupem Hitlera v roce 1933 se stala stoupenkyní fašistického hnutí.
Předvolební cesty Hitlera velmi zaměstnávaly. Nechal proto zavést do pokoje Evy Braunové telefon. Nikdo jiný než ona ho v rodině Braunů nesměl zvednout. Trápila se tím, zda Hitler vůbec ví, co je to láska k ženě. Deprese ze stálého čekání na telefon ještě umocňovala Hoffmannova dcera Henrieta, která Evě provokativně ukazovala nejnovější kolekce fotografií vůdce uprostřed hezkých žen. Eva nevydržela ten nápor a zhroutila se. Prvního listopadu 1932 sebrala otci ze zásuvky pistoli.
Hitler dostal druhý den její dopis na rozloučenou a okamžitě přijel na mnichovskou kliniku. Už byla po operaci a mimo nebezpečí. Chirurg mu vyvrátil úvahy o tom, že na sebe chtěla Eva jen upozornit. "Rána byla mířena rovnou do srdce!" řekl Hitlerovi v přítomnosti Hoffmanna. "Jsem přesvědčen, že se chtěla opravdu zabít."
V roce 1935 se pokusila znovu o sebevraždu. Od té doby jí vůdce věnoval mnohem více času a přízně. Na jeho přání odešla z ateliéru, jmenoval ji osobní sekretářkou a správkyní rezidence v Berghofu. Současně dostala darem vilu v Mnichově.
Evu Braunovou však znepokojovala nejistota, zda nebude jednoho dne opuštěna a zapomenuta. Věděla, že její pozice milenky byla neustále ohrožena.Také jí bylo dobře známo, kolik nadšených dopisů s vyznáním lásky od žen Hitler dostával, kolik krátkodobých známostí měl údajně za sebou i kolik fascinovaných vdaných žen ho prosilo o schůzku s tím, aby je obdařil potomkem.
V jejím zásadním přaní - perspektivně si založit rodinu - se ale nic nezměnilo. Chtě nechtě musela respektovat přání svého partnera, který napůl žertem napůl vážně říkával: "Manželství si nemohu dovolit, protože bych při tom ztratil přinejmenším polovinu svých nejlepších a nejvěrnějších přívrženkyň."
Eva Braunová neměla nikdy nejmenší vliv na formování Hitlerových názorů ani na jeho politická a vojenská rozhodnutí. Sestra Ilsa uvádí ve vzpomínkách, jak ji jednou - když se v r.1943 Hitlera ptala, proč je v říši pronásledována církev - , Eva upozornila: "Zapamatuj si, ani slovo o politice. To není naše starost zajímat se o řízení státu. Jestliže tě führer jednou pošle za tu tvou všetečnost do koncentračního tábora, nemysli si, že tě budu zachraňovat." Je také známo, že se během několikátého pobytu v Hitlerově blízkosti Braunová nikdy nevyslovila ani na obranu Židů, ani na obranu jiných národů podrobených třetí říši.
29.dubna 1945 se uskutečnila svatba jednoho z nejkrutějších vůdců světové historie. Jen krátce poté, kdy se Evě Braunové vyplnilo její nejvroucnější přání a po více než patnácti letech známosti se mohla na oddacím listu podepsat Eva Hitlerová, rozená Braunová, zemřela splolu s Hitlerem v Berlíně.
Dvakrát si kvůli vůdci sáhla na život. Potřetí spáchala sebevraždu spolu s ním. Teprve tímto činem vystoupila z jeho stínu.
† 04. 02. 2009 | kód autora:
6np
- 4. září 1870 - vyhlášena (již třetí) republika
- předtím – císařství
- probíhá Prusko-Francouzská válka
- vláda chtěla nejdříve pokračovat - poté vyjednala kapitulaci
- 18. 1. 1871 - ve Versailles vyhlášeno Německé císařství
- Německu museli odstoupit Alsasko a Lotrinsko a zaplatit válečnou úhradu (5 miliard franků, splatit do 3 let)
- francouzům je to silně "proti srsti"
- Francie je tímto pokořena
- na tuto potupu nezapomněla. A po 1. sv. válce jí byla tato území navrácena
- v té době - Pařížské komuna (Národní garda a dělnictvo se bouří proti vládě)
- tvrdě trestá nepřátele revoluce
- trvala: březen-květen (celkem 71 dní)
- koncem května- poté co se vláda dohodla s Německem na míru (Frankfurtský) - zlikvidovali Pařížskou komunu (francouzská armáda je "volná" (nemá jiné konflikty, které by musela řešit))
- 21. - 28. květen - "Krvavý týden"
- úplně zlikvidováni (Pařížská komuna)
- 70. léta - prezidentem je maršál Mac Mahon
- politické strany- monarchisté
- představitel - Mac Mahon
- chtějí obnovit monarchii
- republikáni
- představitel Leon Gambetta
- mezi těmito stranami se neustálý boj
- 1875 - republikáni definitivně zvítězili
- přijata ústava- je v ní zakotveno, že v čele je prezident
-- byla nejdemokratičtější ústavou ve své době- jsou v ní zakotvena občanská práva
- do parlamentu se volí dle všeobecného hlasovacího práva pro muže
-- odluka církve od státu
- církev nezasahuje do státních záležitostí
-nemá dohled nad školami
- zavedeno bezplatné školní vzdělání (pouze u základních škol)
-
- většina obyvatel postupně přijala republikánský systém
- stává se z ní hospodářská velmoc (poté co se vzpamatovala z revoluce a z války s Německem)
- rozšiřuje své zámořské kolonie
- připojuje Alžírsko, Tunisko (1881 - nad ním vyhlášen protektorát), sever Afriky, zadní Indii
- sbližuje se s Velkou Británií a Itálií
- s Ruskem uzavřela spojenectví o pomoci
- využívá Rusko při budování průmyslových podniků
- rozchází se s Vatikánem
- přelom století
- radikální demokraté
- zastávají zájmy dělnictva
mnoho zabarvení (odboráři, marxisté, blanquisté [blankisté], anarchisté
